Sobotní Tokio

Jaro plnou silou vtrhlo do Japonska (alespoň na víkend) a tak jsme neváhali a rozhodli se strávit oba dny v Tokiu. V sobotu jsme vybrali Ueno Zoo. A nelitovali jsme. Jednak tedy bylo opravdu královské počasí a jednak jsme mohli obdivovat nespočet různých zvířat! Hned na začátku u nás zabodovala vydra, která měla ven z výběhu vyvedenou skleněnou rouru vedoucí do akvaria, kam vždycky radostně vplula a ukazovala se lidem z blízka.
Pak jsme viděli i spoustu ptáků, kterých je mi v zoo vždycky hrozně líto a od jejich klecí se snažím co nejrychleji zmizet. Nicméně takový orel běloocasý a ještě nějaký byl skutečně impozantní.

Úsměv a mávat hoši, úsměv a mávat.


Tukan hrál všemi barvami:-)

Štěpíkův oblíbenec

Kam ten medvěd na ty vtipy chodí...

Želva galapážská není žádný drobeček.

Žabka se svatozáří

Rostlina ve venkovním jezeře.

Prostě zoo jsme si opravdu užili. Ačkoli evidentně bojují s místem, dokázali nashromáždit velké množství druhů a dokonce bylo občas velmi vtipné umístění. Například lemuři měli výběh hned vedle fosy. Jentak mimochodem fosa byla neskutečně sladká kočička pokojně spící pod jediným stromem v jejím minivýběhu.

Po obědě jsme vyrazili do čvrti Asakusa, která je známá svými chrámy. Navšítivli jsme ten největší, a to Chrám Sensódži. Je to ale i bohužel cíl MNOHA ale opravdu MNOHA lidí, ať už Japonců nebo cizinců, takže k chrámů proudí nepřetržitě davy a davy lidí, kteří se prodírají okolo mnoha stánků se suvenýry. To nás poměrně unavilo, a tak jsme si chrám zběžně prohlédli a vzpomínali na klidné chvíle v zoo u výběhu s hrošíkem liberijským, který zrovna rozmetával své sekrety po stromě...

Po opuštění ruchu chrámu jsme se odebrali k nábřeží řeky Sumidy, kde jsme dojedli poslední zbytky sladkostí. Uděli si fotečku s vláčkem a úplně uťapkaní jsme se odebrali směrem nádraží Akihabara, odkud nás spolehlivý Tsukuba Express odvezli zpátky do domečku.

Když jsme si večer konečně zalezli do postýlky a už už usínali, tak bylo ještě dvakrát menší zemetřesení, které bylo narozdíl od toho pátečního takové něžné houpavé... A zato stále stupeň 3.