Tak se nam tyden sesel a je treba publikovat nove zazitky. Cely tyden probihal pekne v poklidu, od pul devaty do sesti v praci, prace tak akorat, takze ze stereotypu me vytrhl az patek. V patek pro me kluci ze skupiny prof. Uedy a prof. Yoshimury usporadali wellcome party v takovem malem domecku, ktery take patri TTI. Je tam jedna velka parebni mistnost, plus kuchyne a socialky, na takovehle veci idealni:-). Bylo videt, ze se Kennyho nenapadne vyptavali co mam rad, takze v patek vecer se stoly skoro prohybali pod tackami se sushi, grilovanymi kousky masa a nechybelo ani me oblibene Yebisu (mistni vyborne pivo). Party se samozrejme zucastnili i oba pani profesori, coz nebylo vubec na skodu, protoze ukazali, ze svetske radosti si rozhodne neupiraji:-). Uz predtim me Kenny varoval, ze mozna dojde na zpev... No, doslo na nej v podani Karaoke, coz pro me byla uplna novinka, ze ktere jsem byl uplne paf. Mozna jsem tak zaostaly jen ja, ale kdyby byl na tom nejaky ctenar nahodou stejne, tak to znamena, ze z pisnicky hraje pouze melodie, slova bezi na obrazovce v televizi a vy mate mikrofon a zpivate... No, krome milionu japonskych pisni bylo i na vyber par nejvetsich slagru jako treba Yesterday od Beatles (to prave zpivam na te fotce...). Samozrejme zpivali i profesori, naprosto bez zabran a velmi pekne. Uz behem karaoke vytahl Anton pravou ruskou vodku a Frank pro zmenu nejakou sedesatiprocentni taiwanskou palenku... Ta teda byla vrazedna, chudak Anton se motal jeste rano. No, ja malem taky a vzhledem, ze se v sobotu rano vstavalo normalne do prace, byla sobota pomerne narocny den. V nedeli jsem si tedy pospal a po obede, ktery tvorili takove sympaticke testove kulicky, ve kterych byl sem tam kus chapadla chobotnice, jsem vyrazil poprve na kole do mesta. Jelikoz tu nemam poradnou mapu, tak jsem se pokusil si fotograficky zapamatovat obrazek z googlemaps a vyrazil jsem. Tedy az pote co jsem nafoukl kolo, coz mi trvalo skoro pul hodiny, nez jsem zjistil, ze ta pumpicka co je k tomu kolu je opravdu rozbita a nez me napadlo si pujcit na vratnici tu ktera tam lezela a kterou si asi pujcuji vsichni... Abych se neztratil, musel jsem jet stejnou cestou tam i zpatky. Nebyla to uplne zabava, ale i tak jsem poznal docela pekny kousicek mesta, byt jsem az do pristavu nedojel, protoze jsem musel byt do peti doma. Zato jsem objevil pekne misto na brehu reky, kde stoji stary majak (bylo to kousek od dnesniho pristavu, ale to jsem se dovedel az doma z mapy...). On je teda stary jenom asi 50 let, ale je to replika postavena podle puvodniho majaku. Cestou jsem udelal par fotek povetsinou baracku, ale bohuzel nebylo pekne pocasi, takze fotky pusobi trochu nemalebne. Pak uz jsem to otocil a frcel zpatky, na svem krasnem, vypujcenem mestskem kole, ze ktereho me boli zadek jeste dnes...

Karaoke, uf...

Wellcome party

Jeden z těch pomalejších...

Z nákupu...

Starý maják

Parčík u řeky

Občas je realita tvrdá...

Sobotní provoz...

Jedna z milionu podobných uliček

Nagoysky hrad a rolling sushi

Tak mam za sebou dalsich par zazitku. V nedeli me Kenny a jeho zena vyvezli do centra Nagoyi. Nejprve jsme jeli busem a pozdeji presedlali na metro. Tak jako u nas i tady je vyhodne si koupit celodenni listek, ktery stoji v prepoctu asi 90kc. Metro tu maji velmi promyslene, lze se jim dostat opravdu vsude. Nejprve jsme navstivili zastresenou ulici, pry mistni specialita, ktera je plna ruznych kramku s japonskym i nejaponskym zbozim. Najdete tu opravdu vsechno, od obcerstveni po sladkosti, keramiku, obleceni a treba i obchudek kde prodavaji jen susene rasy:-). Po zajimavem :-) obede (restaurace s plody more, kde jsem se bal, aby to na me jeste nemrklo) jsme se presunuli k Nagoyskemu hradu. Vstupne podobne jak u nas, coz me mile prekvapilo. Hrad sam me vsak trosku zklamal, protoze nebyl puvodni. Za valky ho vymbobardovali Americane a tak ho postavili znovu, zvenku sice vypada krasne starobyle, ale uvnitr je vsechno nove, vcetne vytahu... Ze zhora je krasny vyhled na panorama centra, ktere tvori par mrakodrapu. Pod hradem jsme se jeste zastavili na japonske nudle a kdyz jsme si chteli prohlidnout zahradu kolem hradu, zacalo prset. Takze jsme to zabalili a vratili se domu. Dnes je tu statni svatek, takze jsme si mohli vcera vecer po praci dovolit trochu popit:-). Zasli jsme tedy ve trech (ja, Kenny a Frank, dalsi Taiwanec z nasi kancelare) do zdejsiho barbecue baru. Frank obednal tocene pivo a ja se citil jako v sedmem nebi. Jake bylo moje prekvapeni, kdyz Frank zavolal servirku a nechal pivo vymenit (byla to takova 2 litrova konvice ze ktere jsme si rozlevali), ze pry se mu nezda dost cerstve. Tak jsem je naucil slovo vetrak:-). No, prinesli nove, bylo o neco lepsi, ale zas takovy rozdil to nebyl, ale je mozne, ze jsme predtim dostali posledni ze sudu nebo tak neco:-). A pak to zaclo, kluci zacli objednavat vsemozna opecena masicka na spejli, z nichz, polovinu tvorili vnitrnosti, jazyk, opecena drubezi kuze a podobne... No, mel jsem co delat, abych si neco vybral, nakonec jsem skoncil u kurecich pikantnich kridylek:-). Kdyz jsme si objednali jeste dalsi pivo, uz jsem to nejak prestal vnimat. Konecne jsem nemel potize s usinanim:-). Rano jsme si s Kennym zahrali tenis na kurtech tady v arealu, sice jen pul hodiny (pak nas vyhodili, asi jsme nemeli razervaci ci co), ale i tak jsem si to uzil, drzel jsem raketu v ruce skoro po rocnim pustu... I protoze byl svatek, tak jsme na obed vyrazili do sushi baru. Je to takove fajn misto, kolem vas neustale jezdi talirky s ruznymi druhy sushi, ponejvice bochanky ryze a platek syroveho cehosi (ne vzdy je to ryba:-), obcas nejaka skeble ci jina neidentifikovatelna morska potvurka, nebo i rybi salat zabaleny v morske rase. Pokud pouzijete wasabi a sojovku, nema to chybu, nakonec byl vyborny sladky zakusek. Zajimavosti bylo, ze jsme si museli vysedet asi 15 minutovou frontu v takovem koutku, ktery je pro to urceny. Predtim jsme se museli zapsat do poradniku (to zaridil Frank) a kdyz vyvolali Frankovo jmeno, uvedli nas ke stolu. Jeste jedna vec me zaujala. Bud jste si mohli vybirat jidlo, ktere kolem vas jezdilo, nebo jste si mohli na dotykovem displeji nad vami objednat neco konkretniho. V tom pripade za chvili prijel takovy automaticky podnos, vzali jste si to co vam privezl a stiskem tlacitka jste ho poslali zpatky do kuchyne! Inu, Japonsko... Cestou zpatky jsme se jeste stavili nakoupit na takovem trhu, tak jsem si nakoupil opet par filet z morskych ryb, Kenny me ujistil, ze tyhle nasolene nejsou, tak uvdime vecer:-).

Zbroj samuraje

Nagoysky hrad

Zastresena ulice

Automatický číšník

Rolling sushi

Škeblí polívka

Odvazny design:-)

Sinlaku? Nic moc...

Tak z hurikanu (jmenoval se Sinlaku), na ktery jsem se tolik tesil se nakonec stala jen tropicka boure a navic Nagoyu minul z uctive vzdalenosti. Odpoledne a v noci hodne prselo, dnes rano uz svitilo slunicko a parno se vratilo s plnou paradou. Nechce se mi ani verit, ze tu snad nekdy pouziju tu podzimni bundu, kterou jsem si sem privezl. To ze konecne svitilo slunicko mi aspon umoznilo rano vyfotit budovu, ve ktere bydlim, tedy koleje. Je to celkem klidne misto a uz jsem si zvykl. Ano, ctete spravne, po ceste do prace v sobotu! Tady v TTI maji takove pravidlo, pracuji i v sobotu dopoledne. Doma by mi to vadilo, ale tady to uprimne vitam, aspon jsem mezi lidmi a muzu si zajit na pomerne levny obed do menzy:-). Pomerne levny znamena asi 70 kc, v porovnani s tim, jsme na tom v Pardubicich jeste dobre. Jeste rano po snidani jsem byl ospaly a kdyz jsem zasedl ke cteni clanku, zival jsem na cele kolo. Pak me to trklo, uplne jsem zapomnel na ranni caj, ktery si davam hned jak prijdu do kancelare. Maji tu na to takove udelatko, ze ktereho vzdycky tece tepla voda (pokud to neni prazdne:-), takze staci jen prijit se sitkem v hrnecku a natocit si. Zdejsi caje, jsou vyborne, jsem tu ani ne tyden a uz jsem si koupil hned tri, sypane, zelene a kazdy jiny. V jednom jsou dokonce prazena zrnka ryze, vysledny nalev ma potom takovou burizonovou prichut:-). Jen dneska jsem sahnul vedle a to kdyz me Kenny vyvezl po nakupech, je fakt neskutecne mily (vyvezl tedy i manzelku, mimochodem velmi sympatickou taiwanku). Caj tu prodavaj i v krabicich, neco jako u nas dzusy. Ale tech druhu! Zaujal me jeden, kde byl anglicky napis Japanese Barley Tea. Bohuzel jsem nevedel co je to Barley, nu a kdybych umel lip anglicky, tak jsem ho ted nemusel zatrest popijet u psani blogu. Barley znamena jecmen... Hmmm, asi zdejsi specialitka, ale chutna to podobne, jako kdyz v Pardubicich "voni" Kavoviny... Protoze jsem diky intervenci prof. Uedy dostal na pokoj lednicku, muzu si ted nakoupit spoustu zasob. Dneska k veceri padla prvni zasoba, chlazeny losos, krasne ruzovoucke filetky, tri nadherne kousky za 300 yenu, no nekupte to! Jal jsem se ho osmahnout na sve nove panvi (teflonova opet za 300 yenu, asi 50 kc, nechapu jak mohla byt tak levna, zas takovy ... to neni, doufam...) a samozrejme to by bylo, aby to nebylo s nejakym hackem... Hacek byl v tom, ze ten losos uz byl nasoleny, coz jsem nevedel a samozrejme jsem ho jeste osolil na panvi. Vysledek vypadal krasne, ale padly k nemu dve piva... Mimochodem zdejsi pivo je pomerne dobre, je to nas typ a rekneme: da se. Cena moc prizniva neni, za malou plechovku chteji zhruba 200 yenu (asi 30 kc), ale co by clovek pro svou spokojenost neudelal:-). Jeste k te spokojenosti, nasel jsem si konecne cas, zajit do zdejsi posilovny primo v arealu TTI. Je to sice pramalo vybavena posilovna, ale kdyz clovek chce, svoje si odcvici, takze jsem rad, ze tady nebudu telesne chatrat:-). Zitra jedeme do praveho centra Nagoyi, je to asi 40 minut busem a pak jeste chvili metrem, nicmene se tesim jak maly kluk, pry je v centru Nagoysky hrad, tak jsem zvedav, jak takovy hrad v japonskem podani vypada. Ale to az zitra...

Kenny a jeho kára (a manželka)

Knihovna TTI

Mé bydlení

Par zajimavosti a postrehu

Zdejsi wasabi je pekelne ostre, Juta (Japonec odvedle, ze studentske casti) mi slibil, ze nekdy udela domaci...

Jsou tu dva druhy zachodu japonsky a zapadni, tedy aspon v TTI. Na kolejich jsou jen japonske, neco jako turecka slapka... V TTI maji na zachodech zasuvku, ale jenom na tech zapadnich, proc, to je nasnade:-). Na zachod se musite prezout do zvlastnich pantofli.

U nas v kancelari se septa, aby nikdo nerusil ostatni, obecne jsou tu vsichni velmi zdvorili a potrpi si na jiste chovani. Prvni napriklad zacina jist profesor, ktery nezacne, dokud nejsou ostatni u stolu. Jidlo je tu dobre.

Od pristi stredy chodim na Japonstinu pro zacatecniky, kde budeme dva, zdarma.

Casovy posun po prvni noci uz vubec nevnimam. Staci nespat v letadle a pak jste tak unaveni, ze je vam to jedno.

A na zaver, blizi se sem tajfun, v patek ma uderit, ale pry bude jen hodne prset a foukat. Na Tajwanu pry sebral par mostu.

Druhy den

Druhy den byl mnohem lepsi nez ten prvni. Rano jsem se probudil do ruzova vyspinkanej, dal jsem si chleba s tavenakem a vyrazil do prace. Sedim v normalni kancelari se sedmi dalsimi cleny tymu. Tri jsou uz doktori, jeden je ve tretaku jako ja a zbytek jsou japonsti magistersti studenti. Je to zajimave, ale vsichni post doc. fellows jsou cizinci. Dopoledne me Ueda sensei vzal na prohlidku laboratori, no, trosku me to vyrazilo dech... Pouzivaji tu spoustu ruznych stroju a technik, o kterych jsem doposud jen slysel, navic jich je par zcela unikatni, dilo prof. Uedy... Navic tu neni zadny Milan Vlcek, vsechno si meri studenti ci doktorandi. Samozrejme po patricnem zacviku:-), ktery me na jedne z tech masin ceka pristi tyden. Zatim jsem dostal knizku a par clanku at si o tom neco nastuduju, klasika, jsem za to rad. K obedu jsem si dal necekane to same a jeste jsem ho zapomnel zaplati... Nastesti jsem to nakonec napravil, ale kdybych si nevzpomnel, mel bych obed zadarmo:-). Po obede prisel Ueda s pernikem a cajem... Ptal se, jestli zacnem od napisu nebo od kone:-). Zacli jsme od nadpisu a cely tym si velmi pochutnal, bylo to i s vybornym cajem, ktery dodal take Ueda. Sotva jsem se zacetl do knihy, prisli za mnou dva mladi Japonci. Pani na studijnim rekla hochum z pateho, aby si mne vzali do parady, ukazali kde je kuchyn a sprchy a rekli co a jak. Prvni den jsem se totiz sprsil v hromadnych studentskych sprchach, navic asi v nevhodnou hodinu, kdy fungovali jen dve a obe dve byly zrovna v permanenci. Mlady nahy Japonec me plase pozadal, jestli muzu pockat venku, ze budou hned... Jeje to byl trapas! Koleje tu jsou totiz rozdelene na male kridlo pro zamestnance a vetsi kridlo pro studenty. Ja bydlim v tom mensim kridle. Obe kridla jsou spojena dvermi, ktere jdou zamknout jen z moji, tedy ucitelske strany. Studentske kridlo vypada uplne jinak, male pokoje pro jednu osobu, velka spolecenska mistnost, nikde zadna zidle, vsude jen tatami (rohoz). Dokonce na tom chudaci i spi, postel je rovna deska a na tom tatami...Ja mam krasnou pruzinovou matraci. Takze me hosi pozvali na vecu, ukazali mi ucitelskou sprchu, sice dve patra pod mojim, ale jsem tam hned a je jen jedna. K veceri byli nudle, vyborne! Pry takhle vari spolecne furt, slibil jsem jim ze kdyz sezeneu majoranku, udelam jim bramboraky:-). Zeptal jsem se jich, kde bych tu mohl koupit levne kolo z bazaru. Jeden mi rekl, ze si koupil motorku a kolo uz nepotrebuje, tak mi ho na tri mesice klidne pujci. Nechtel jsem tomu verit, ale srandu si asi nedelal, uvidme zitra.

Let a první den

Drazi pratele, kamaradi a rodinni prislusnici:-), toto je muj blog o me pracovni stazi v japonskem Toyota Technological Institute (TTI). Let do Japonska i cekani v Helsinkach (2 hodiny) probehlo naprosto v klidu, mel jsem kliku na sedadla, do Helsinek (2 hodiny) jsem sedel u okenka a do Nagoyi (9 hodin) v ulicce, takze jsem se mohl nerusene prochazet po letadle. Na palube me vyvdlo z miry snad jen prave Saké, ktere jsem ze zvedavosti ochutnal. Melo asi 14% a nemelo skoro zadnou chut, jen tu ryzovou...Brrr, myslim, ze to bylo naposled, co jsem si ho dal. Japonske pivo je proti tomu mana nebeska, i kdyz i to ma do ceske dokonalosti daleko, ale je to aspon neco, na co jsem zvykly. Po priletu a imigracni procedure (Urednik byl velmi mily a na jeho otazku se stacilo zapotit a odpovedet "I don´t understand") mi byl povolen vstup na uzemi Japonska jako temporary visitor. Tam uz cekal Kenny (Dr. Chien-Chao Chiu) z Tajwanu, ktery jev TTI na postdoktorskem programu. To ze je mu 32, ze uz je doktor a je zenaty, jsem se dovedel az u nas v kancelari. Kenny je super. Odvezl me z letiste svym Subaru Legacy a pomohl mi vsechno zaridit, vcetne prvniho nakupu a prekladem etiket:-). Pripadal jsem si jak Jing... Nu, seznameni s Ueda sensei (prof. Uedou) probehlo na vybornou, je to mily starsi pan, asi tak tesne pred sedmdesatkou a velmi uznavany odbornik na metody analyzy povrchu (Kenny mi rekl, ze malem dostal Nobelovu cenu). Tak jsem mu hned predal pernik s pulkou kone a napisem Pardubice, coz bylo priznive kvitovano, a jak jsem se dovedel z pruvodce i ocekavano. Po spolecnem obede (Ueda sensei + skoro cela jeho skupina, asi 6 lidi, dal jsem se rybu a ryzi a polivku) jsem byl predstaven prezidentu Ikushimovi (opet velmi mily starsi pan, ktery mi nabidl pomoc s cimkoli kdykoli, doufam, ze zrovna jeho pomoc nebudu potrebovat...). U prezidenta Ikushimy skoncil dalsi pernik. Prezident Ikushima Pardubicky pernik zna, dostal od sefa kdysi mnohem vetsi... No jo, kufry nejsou nafukovaci a 20 kg je 20 kg. Treti pernik skoncil u prof. Yoshimury, coz je vlastne zastupce Uedy, o neco mladsi a velmi prijemny chlapik s dabelskym smichem. Tomu jedinemu jsem byl schopen prevypravet povest o tom, kterak dostali Pardubice do znaku pulku kone. Abych nezapomnel, na perniku byl pardubicky erb, prave s pulkou kone, motiv stejny, barvy nastesti jine:-). Nakonec me vzal Kenny nakoupit, nechal jsem tam 1600 yenů a k veceri jsem mel sushi s wasabi (ze ktereho mi malem vylezly oci z dulku a rudy jsem byl az na chodidlech), morske rasy a chleba. Nastesti jsem si koupil i sojovku, bez ni by ty rasy obzvlast nesly jist... (rasy byly v polivce a moc mi chutnali, ale asi byly varene...). Vecer jsem mel naladu pod psa, styskalo se mi a byl jsem unavenej, proto jsem v osm zaleh a rano jsem se probudil jako rybycka:-).