Poslední příspěvek

Tak a je to tady, čas se naplnil a zítra nezbývá než dát Japonsku sbohem. Byly to krásné tři měsíce, ale lhal bych, kdybych řekl, že se netěším domů:-). Přemýšlel jsem, jak shrnout dojmy z celých tří měsíců do krátkého příspěvku a napadlo mě tohleto...



Původně to je moje nadšení v Šinkanzenu z Šinkanzenu, ale myslím, že to dobře charakterizuje můj celkový dojem z Japonska. Úžasná země...

Dospělé momentky

V dnešním příspěvku (jednom z posledních) bych se s vámi chtěl podělit o fotografie dospělých lidí. Fotky byly pořízeny na různých místech v různých časech, je to taková všehochuť a ukázka kontrastu v jak rozdílném oblečení můžete také Japonce potkat (od kimona přes typické oblečení teeneagerů až po školní uniformu a pár světlých výjimek, které jsou oblečeny řěkněme "normálně") Tam kde není japonský původ či oblečení zřejmé, oceňte prosím aspoň ten výraz...:-).

Pár detailů a večerní obloha

Tak dnes jsem si posvítil na pár detailů, kterých jsem si kolem sebe všiml při malé odpolení procházce.

Začal jsem mou oblíbenou soškou, která se nachází v nedaleké ulici. Posledně se mi nepovedla vyfotit úplně podle představ, tak jsem si chtěl dnes spravit chuť:-)


Poté jsem pokračoval až jednou z mnoha motorek zaparkovaných doslova pod budovou kolejí


Odtud byl jen krůček ke stále připravené helmě (mám pocit, že u nás by ráno již byla pryč...)


A konečně záchodové pantofle. Ty už jsem chtěl vyfotit dlouho:-).


Závěrem dnešní soumrak, tak jak jsem ho viděl z okna pokoje. Na vlastní oči to vypadalo tak trochu jako souboj mraků.

Dětské tvářičky

Milí čtenáři a čtenářky mého blogu,
už mi zbývá jen týden do návratu domů a tak jsem se rozhodl trochu vás potěšit nějakými xichtíky a obličeji, které jsem tu za ty tři měsíce vyfotil. Dnes přijdou nařadu ty dětské a někdy později ty dospělé. Fotografie berte jako ilustraci toho, jak vypadají, jak se smějí, jak jsou zaujaté, jak se stydí či naopak nestydí japonské děti. Občas jsem si říkal: sakra, teď mě někdo chytí pod krkem: "Co fotíš moje dítě???", ale nestalo se, možná díky tomu, že s kompaktem se dá fotit velmi nenápadně a na zrcadlovce mám zas objektiv s pořádným zoomem:-). Takže přeji příjemné pokoukání;-).

Barevná neděle

V neděli jsem měl jednu z posledních šancí spatřit, jak vypadá pravý japonský podzim, jednak proto, že už se mi to tu krátí a taky proto, že to barevné listí už má taky na kahánku. Mohu jen děkovat Kennymu, že mě vzal na jedno kouzelné místo, asi 80km od Nagoji, které je červenými listy proslulé a tím pádem i hojně navštěvované, což byla za celý den jediná věc, na kterou jsem si zanadával. Místo se jmenuje Korankei a je to vlastně takové údolí s řekou, krásnými kopečky okolo, malebnými mosty přes řeku (občas tak visutými, že jste po jejich překonání byli rádi, že stojíte zpátky na pevné zemi), sem tam nějakým chrámem v lese, obchůdky a stánky, kde si můžete pochutnat na místních dobrotách, koupit místní čaj (to jsem samozřejmě neodolal), nebo krásnou (drahou) keramiku (to jsem taky neodolal…). Červené listy jsou tu velkým symbolem a nejen ty přírodní na vás vykukují téměř všude. Komerce, ale krásná…:-) O tom, že Korankei je turisticky atraktivní místo svědčí jednak davy lidí, mezi kterými se musíte proplétat, když chcete vidět kousek té přírody a také to, že se zde pravidelně pořádají různá umělecká vystoupení (asi). My jsme měli štěstí na bubenický soubor. Kenny byl doslova ve svém živlu a nadšeně poslouchal, já jsem byl také ve svém živlu a dychtivě fotil ty úžasné nadšence, jak do toho mlátí hlava nehlava, až uši zaléhají. Nutno podotknout, že publikum bylo veliké a řekl bych, že se to muselo líbit snad každému. Členy souboru nebyli jen chlapi, jak by se mohlo zdát, ale i kluci, děvčata a slečny a bylo na nich vidět, jak je to ohromně baví. Doslova zevlovat podél řeky, užívat si sluníčka a nádherných podzimních barev za zvuku bubnů a animálních výkřiků jsme hravě vydrželi až do večera a s nabitými baterkami jsme se za tmy vrátili do Nagoji.

Nádherné podzimní barvy prosvětlené sluncem


I dětičky mají z červeného listí radost


Rychle rychle, než mi někdo vleze do záběru... Ano, vzácná fotografie:-).


Jinak to vypadalo asi takhle...


Krajinka


Na tuhle fotku jsem si musel počkat asi deset minut...


Lísteček, že se ale drží co:-)?


Malá bubenice s malým bubeníkem


Nevím, jak někdo může zpochybňovat evoluci...


A zde dvojnásob:-)


To je pařba... (a byla!)


Zařvala si i děvčata, ale ta u toho vypadají tak nějak líp...:-)


Tradiční dělení rolí ve společnosti, ženská píská, chlap... bubnuje :-)


Výborné publikum, povšimněte si toho kontrastu v oblečení!


Neuvěřitelně barevný kopec...


Idylka při západu slunce (až na ty auta dole...)


A jeden úlovek čistě technického rázu.

Na procházce

Dneska mě krásné počasí doslova vyhnalo na procházku, samozřejmě s foťákem:-). Zde jsou plody odpolední dřiny...:-)

Tak takhle vypadá konec listopadu v Nagoje (když se povede počasí...)


Z některých stromů listí už opadalo, na jiných se tvrdošíjně drží...


Na kole se jezdí stále, jako v Pardubicích.


Ani květinky se k zimnímu spánku ještě nechystají.


Kupodivu, nagojští havrani nemají šikmé oči. A jsou stále beznadějně černí...


Rybářova postel?


Drama slunce vs. mraky


A ještě jednou trochu jinak


Vidíte taky ten koketný pohled?