Zhodnocení

Můj návrat do ČR bohužel nezadržitelně blíží. Bohužel říkám proto, že jedu sama, proto je moje těšění na rodnou půdu značně oslabeno. Ráda bych ale zhodnotila, nebo vypsala postřehy o Japonsku a lidech tady.

• Cestování - vzhledem k tomu, že je tu tolik lidí, je poptávka po transportu veliká, tudíž i nabídka je kvalitní. Autobusy, vlaky, metra jezdí poměrně často, většinou na čas, jsou pohodlné a většinou i dost rychlé. Ve špičce ovšem značně přeplněné, což, jak jsem vypozorovala, Japonci řeší tak, že prostě celou cestu spí. A to prosím zvládají i ve stoje. Občas se jim podlomí nožičky.
• Pohodlí - při cestování se vám nestane, že by jste umírali žízní nebo úpěnlivě potřebovali na záchod. Na každém kroku jsou automaty na nápoje a toalety - velmi čisté, vždy s toaletním papírem a většinou vyhřívaným prkénkem a bidetem, nebo turecký typ. Něžné plus je, že jsou vždy zdarma.
  
• Pití - mají tu podle mého názoru dobré piví. Nicméně se stejně těším na můj oblíbený náchodský kvasničák. Měli jsme díky jednomu aktivnímu důchodci, který nás odchytl také možnost ochutnat japonské víno, které je vážně delikatesní - bílé, odrůda se jmenovala Niagara. A hřeb všeho jsou jejich nealkoholické a i alkoholické ovocné nápoje. V tom jsou vážně mistři! Saké se značně liší cenou to dobré je i dost drahé. Normální.
  
• Jídlo - no ono to není tak zlé. Díky tomu, že tráví tolik času v práci jsou dost zaměření na jídla v krabičkách už uvařená, připravená ke skousnutí. Mají výbornou rýži, takovou jsem v Čechách ještě neměla. A když se k ní přikusuje řasa jménem Nori je to lahoda. Taky tu je (i naší) oblíbenou svačinkou trojúhelník rýže plněný většinou nějakou rybou obalený řasou. Výtečné. Pak nemluvím o miso polévce, kterou jsem si taky moc oblíbila (když tam neplave řasa), je to rychlé a výživné:-). Jinak ke všemu je rýže, pro nás dost fádní, ale dá se na to zvyknout.
  
• Bydlení - moc jsme toho nepoznali, ale není to tak růžové, jak by se z letáčků hotelů a cestovních kanceláří mohlo zdát...
  
• Ekologie - oni jsou posedlí tříděním odpadu. Ale zároveň všechno balí do milionu obalů i v obchodě, když si koupíte jeden šampon, tak ho dají do zvláštní igelitky, aby se vám dobře nesl. Jímá mě hrůza, když to vidím. Jak neprodukovat haldy igeliťáku, když je to takhle nastavené??? Skleněné láhve jsem neviděla, že by byly vratné. Většina nápojů je v plechovkách nebo petkách (velmi obvyklé jsou mini velikosti). Ale aspoň to snad recyklují... A kvůli zemetřesení je většina domků papírová, takže topení Pánu Bohu do oken je tady na denním pořádku.
  
• Chování - tak to by bylo vážně na dlouho. Pouštění k sezení starších a potřebnějších se v Japonsku nenosí. Starší to dokonce ani nevyžadují. Nicméně i japonci zvládají velmi slušně tlačení do MHD a předbíhání, ačkoli se všude tvrdí, jak dodržují fronty apod... Ale ano fronty milujou. A pořád je vytvářejí. Na cokoli... Viděli jsme trojřadou asi třicetimetrovou frontu a donatky, které ani nebyly v akci...
• Řada Japonců (obzvláště důchodců) miluje mluvení s turisty. Někdy je to milé, ale někdy...
• Ale zároveň je taky obrovská spousta Japonců, kteří anglicky neumějí. A to např. ani v JTB, což je společnost zajišťující jízdenky po celém Japonsku. Když se anglicky jmenují, tak proč anglicky neumějí?
  
• Přezamněstnanost - občas mi přijde, že tu tři lidi dělají práci, kterou by zvládnul jeden, nebo by ani nebylo potřeba to dělat. Nonstop se musejí usmívat i když je to možná neskutečně štve. To je ale pro našince balzám, protože si najednou zase v obchodě připadáte jako zákazník a ne jako obtížný hmyz co o produktu, který chce koupit vůbec nic neví...
  

Myslím, že to by radši stačilo. Bylo by toho spoustu. V Japonsku se mi moc líbilo. Škoda, že musím domů kvůli škole. Je to tu jednoduše zvláštní a člověk se tu řadu věcí naučí. Např. to, že každá země má svoje problémy a silné stránky.

P.S. : Na dokonalé poznání Japonska by to chtělo tu zůstat mnohem dýl, takže by se se mnou řada lidí žijících tu dlouhodobě třeba nemusela shodnout.