Výlet po řece Sumidě a Tokyo Dome City

Minulý víkend byl náš poslední společný. Kiki už napsala příspěvek o jejím pohledu na Japonsko, teď jsem na řadě já, abych popsal, co jsme dělali minulý víkend. Tak tedy, díky Jurovi a jeho kamarádovi Hirovi (rodilý Hokaiďan a super kluk) jsme se projeli po řece Sumidě v Tokyu. Byl to takový parník a bohužel ne všichni seděli u okýnka, vlastně jen malá část lidí měla to štěstí, zbytek posedával či postával, kde se dalo a snažil se aspoň trošku vidět ven z uzavřené lodi. My jsme patřili nejprve k tomu postávajícímu zbytku, po první zastávce se nám ale povedlo urvat místa u okýnka. Tady je jedna taková okýnková fotka...:-).


Zamřížovaný výhled z lodi

Díky Hirovi jsme se dověděli, že ne za všechny pohledy z výšky na Tokyo se musí platit, stačilo jen najít vhodný mrakodrap. Tenhle pohled dolů je ze severní observatoře budovy tokijské radnice.


Pohled dolů z tokijské radnice

Jelikož první skupinka se poté vydala na baseballový match (viz Šubčův blog), my jsme už jen s Kiki vyrazili do zábavního parku Tokyo Dome City, kde se nachází Hromový delfín (Thunder dolphin), v současnosti pátá nejvyšší horská dráha na světě. (To jsme ale ten den ještě nevěděli, že je pátá, jinak by na to Kiki asi nevlezla:-)). Každopádně, je vysoká 80 m a vozejčky na ní dosahujou rychlosti až 130 km/h. Jet na ní je tak „nebezpečné“, že si musíte všechno z kapes vyndat a dát do zvláštní skříňky v nástupní stanici. Nemohl jsem si nechat v kapse ani kapesník... Zato jsem při druhé jízdě zapomněl v rozepnuté kapse bundy klíč od úschovné skříňky, kam jsme si schovali naše věci předtím, než jsme šli řádit. No a byl tam i po jízdě, takže to nebude tak strašné. Teď ale k samotné jízdě. Nejprve vás vytáhnou právě na ten 80 metrový hrb a to co přijde po tom je nepopsatelné, máte pocit, že prostě padáte kolmo dolů a pak najednou jedna zatáčka, druhá zatáčka, ještě jeden hup, spirála, ještě jeden padák a prudké brzdění. Vozejčky jsme opouštěli v naprosto rozdílných náladách, já jsem byl nadšenej a rozjařenej, Kiki vyděšená a dušovala se, že na něco takovýho teda už nikdy nevleze! Jak jsem již naznačil, ukecal jsem jí i na druhou jízdu, takže se jí to přece jen aspoň trochu líbilo:-)


Thunder dolphin, vozejčky v akci

Druhá taková pěkná atrakce byla kolmo dolů padající lavice asi z výšky 50m. Další nepopsatelný pocit, prostě vás vyvezou nahoru, tam se zastavíte, chvíli vás nechají vycukat (pokochat se pohledem na Tokyo), pak něco cvakne a padáte dolů, boží! Šel jsem třikrát:-). I na tohle šla Kiki nejdřív se mnou (byla fakt odvážná), k dalšímu pádu jsem jí ale už neukecal. Hodně jsme se také vyřádili na točících se vozejčkách, byla to taková mini horská dráha a ty vozejčky se mohly volně točit kolem své osy, takže jejich pohyby byly úplně nepředvídatelné, jednou jste jeli do zatáčky bokem, podruhé pozadu + pár docela slušných hupů. A ještě musím zmínit lodičky ve vodním korytu, ty mají také jeden malý padáček, ze kterého je další fotka. Chvílema jsme si připadali jak na Vltavě.


Water jump

Poslední fotka je taková místní stylovka, večerní pohled na NIMS z pod rozkvetlých sakur.


Večerní NIMS v době rozkvetlých sakur