SPring 8 - Himeji - Kjóto

Minulou středu jsem dostal možnost poznat, jak vypadá takový synchrotron. Protože má NIMS svojí vlastní měřicí stanici („beamline“) na synchrotronu SPring 8 (Super Photon ring, 8 GeV, v současnosti největší zařízení svého druhu na světě), prof. Haneda nás (mě a Tangiho, fr. kolega) tam jednoduše vzal na exkurzi. Nebudu vás unavovat principem synchrotronu, omezím se jen na vysvětlení, že se jedná o systém elektronového děla, urychlovačů (lineární a pak cyklický) elektronů a obrovského prstence, ve kterém se urychlené (na rychlost blízkou rychlosti světla) elektrony „skladují“. Onen skladovací prstenec má po obvodu zhruba 1.5 km a uvnitř je možné se přesouvat na kole. Měřicích laboratoří, „odebírajících“ synchrotronové záření je zde v současnosti kolem padesáti a využívají je různé instituce od univerzit, přes výzkumné ústavy až po soukromé firmy jako třeba Toyota. Každý, kdo má zájem zde může provádět své experimenty na některých stanicích, pokud jeho projekt obstojí před schvalovací komisí. Den a noc se zde nerozlišují, pracuje se zde nonstop. Exkurze byla o to hezčí, že jsme předtím ještě navštívili hrad Himeji, který leží asi 50 km odtamtud. Cesta z Tokya, dlouhá 600 km, Shinkansenem uběhla za 3h a 10 min. Cestu zpříjemnila i krásně viditelná, majestátní Fuji-san.


Fuji-san focená při ~ 250 km/h

Samotná budova hradu prochází právě rekonstrukcí, která bude trvat pět let. Po tu dobu hrad nebude přístupný. Říkal jsem si, jestli za těch pět let turisté na hrad Himeji nezapomenou...


Majestátní hrad Himeji

Nicméně i areál hradu stál za to a nejvíce mě nadchla zahrada Kōkoen, která leží v jeho blízkosti. Bylo krásné počasí a já tenhle styl zahrady prostě miluju:-).


Zahrada Kōkoen poprvé


Zahrada Kōkoen podruhé

Naštěstí jsem měl možnost vidět kolik lidí na jejím stavu den, co den dělá, např. zenová zahrada je na údržbu mnohem méně náročná. (viz poslední foto). Tak nějak vyplynulo ze situace, že když jsme relativně blízko Kjóta, strávíme tam s Tangim víkend (byli jsme do toho tak trochu „dotlačeni“, já jsem s tím před cestou spíš nepočítal). Ken (čerstvý doktor, člen skupiny prof. Hanedy) nám hbitě našel a následně zamluvil ubytování na dvě noci v jednom hostelu v Kjótu a v pátek odpoledne jsme se už s Tangim procházeli po Kjótu. Já jsem si to spíš neužíval, protože jsem se necítil úplně zdravě (nějak v těch hotelech a ubytovnách pořádně nespím a to pak dopadá špatně:-) ). Ze zvědavosti jsme vlezli i do pačinko herny (něco jako naše výherní automaty), kde bylo téměř plno a neskutečně hlučno. Zkusili jsme jednu hru, ale je to naprosto stupidní verze pinballu, která se ve skutečnosti téměř nedá ovládat či vůbec ovlivnit. Takže jsme za chvíli kvapem zmizeli (po decentní prohře 1000 yenů, o kterou jsme se šábli). Večer jsme ještě jednou zamířili do Gionu, čtvrti gejš.


Pohled z chrámu Kiyomizu-dera




Vstupní brána chrámu Chion-in


Ulice Gionu ve dne


Roh areálu císařského paláce


Ulice Gionu v noci


Pozdní květy sakur pozdě večer

Druhý den ráno se má choroba naplno rozjela a po dopoledním „chrámování“ jsem se rozhodl vyrazit domů do postele. I tak to byl super výlet, jen to Kjóto mě ani na podruhé dvakrát nenadchlo, chrámy sice pěkné, ale přelidněné, pár hezkých čtvrtí (které vypadají jakžtakž staře), ale jak už jsem tu psal před rokem a půl, velké japonské město se vším všudy co k němu patří: moderní budovy, metro, neskutečné davy lidí, Shinkansen (naštěstí) a spousta chrámů a svatyní, ty nejhezčí na okrajích města, tedy pěkně daleko. Pokud mě sem osud ještě někdy zavane, dám mu přesto zase šanci:-).


Zlatý pavilón v chrámu Kinkaku-ji


Zenová zahrada v chrámu Ryoan-ji