Let a první den

Drazi pratele, kamaradi a rodinni prislusnici:-), toto je muj blog o me pracovni stazi v japonskem Toyota Technological Institute (TTI). Let do Japonska i cekani v Helsinkach (2 hodiny) probehlo naprosto v klidu, mel jsem kliku na sedadla, do Helsinek (2 hodiny) jsem sedel u okenka a do Nagoyi (9 hodin) v ulicce, takze jsem se mohl nerusene prochazet po letadle. Na palube me vyvdlo z miry snad jen prave Saké, ktere jsem ze zvedavosti ochutnal. Melo asi 14% a nemelo skoro zadnou chut, jen tu ryzovou...Brrr, myslim, ze to bylo naposled, co jsem si ho dal. Japonske pivo je proti tomu mana nebeska, i kdyz i to ma do ceske dokonalosti daleko, ale je to aspon neco, na co jsem zvykly. Po priletu a imigracni procedure (Urednik byl velmi mily a na jeho otazku se stacilo zapotit a odpovedet "I don´t understand") mi byl povolen vstup na uzemi Japonska jako temporary visitor. Tam uz cekal Kenny (Dr. Chien-Chao Chiu) z Tajwanu, ktery jev TTI na postdoktorskem programu. To ze je mu 32, ze uz je doktor a je zenaty, jsem se dovedel az u nas v kancelari. Kenny je super. Odvezl me z letiste svym Subaru Legacy a pomohl mi vsechno zaridit, vcetne prvniho nakupu a prekladem etiket:-). Pripadal jsem si jak Jing... Nu, seznameni s Ueda sensei (prof. Uedou) probehlo na vybornou, je to mily starsi pan, asi tak tesne pred sedmdesatkou a velmi uznavany odbornik na metody analyzy povrchu (Kenny mi rekl, ze malem dostal Nobelovu cenu). Tak jsem mu hned predal pernik s pulkou kone a napisem Pardubice, coz bylo priznive kvitovano, a jak jsem se dovedel z pruvodce i ocekavano. Po spolecnem obede (Ueda sensei + skoro cela jeho skupina, asi 6 lidi, dal jsem se rybu a ryzi a polivku) jsem byl predstaven prezidentu Ikushimovi (opet velmi mily starsi pan, ktery mi nabidl pomoc s cimkoli kdykoli, doufam, ze zrovna jeho pomoc nebudu potrebovat...). U prezidenta Ikushimy skoncil dalsi pernik. Prezident Ikushima Pardubicky pernik zna, dostal od sefa kdysi mnohem vetsi... No jo, kufry nejsou nafukovaci a 20 kg je 20 kg. Treti pernik skoncil u prof. Yoshimury, coz je vlastne zastupce Uedy, o neco mladsi a velmi prijemny chlapik s dabelskym smichem. Tomu jedinemu jsem byl schopen prevypravet povest o tom, kterak dostali Pardubice do znaku pulku kone. Abych nezapomnel, na perniku byl pardubicky erb, prave s pulkou kone, motiv stejny, barvy nastesti jine:-). Nakonec me vzal Kenny nakoupit, nechal jsem tam 1600 yenů a k veceri jsem mel sushi s wasabi (ze ktereho mi malem vylezly oci z dulku a rudy jsem byl az na chodidlech), morske rasy a chleba. Nastesti jsem si koupil i sojovku, bez ni by ty rasy obzvlast nesly jist... (rasy byly v polivce a moc mi chutnali, ale asi byly varene...). Vecer jsem mel naladu pod psa, styskalo se mi a byl jsem unavenej, proto jsem v osm zaleh a rano jsem se probudil jako rybycka:-).