Tanzawa traverse

Chrámů a měst již bylo dosti a tak se jednoho nedávného večera u plechovky piva upekl plán zdolat nějaké vrcholy. Horským vůdcem a organizátorem byl zvolen Miloš a nutno hned ze začátku mu složit poklonu. A také průvodci „Hiking in Japan“ z řady „Lonely Planet“, bez něhož by tato výprava byla neuskutečnitelná (teď samozřejmě trochu přeháním:-) ). Díky tzv. „Zlatému týdnu“ (v podstatě 4 dny státních svátků, které spolu s víkendem dali téměř celý týden) jsme si mohli dovolit dvoudenní přechod hřebenu Tanzawa, který se nachází západně od Yokohamy a nabízí dech beroucí výhledy na Fuji-san a noční Tokyo a Yokohamu, to vše při dobré viditelnosti, kterou jsme bohužel nepotkali. Je pravda, že světýlka večer pod námi byla krásná, ale Fuji ve dne jsme v tom oparu spíš tušili, než viděli.


Pohodový začátek


Fuji byla přece jen trochu vidět


Typický japonský hiker


Vrchol už je blízko


Pro zviditelnění Fuji bylo uděláno softwarové maximum:-)


Na vrcholu Tonotake

V pondělí v poledne jsme začali pěkně od podlahy výstupem na vrchol Tonotake (1491 m), kde jsme na horské chatě hodlali strávit noc. Když jsme se na chatu kolem čtvrté doplazili, zjistili jsme, že mají maximálně tři místa (bylo nás pět a nabízeli jsme, že se smrsknem, ale i tak bylo odpovědí pevné: Ne). Riskli jsme tedy chatu vzdálenou asi 20 minut, která sice nebyla na plánované trase, zato byla téměř prázdná a milí starší manželé, jakožto provozovatelé nás hned ochotně ubytovali. Navíc paní mluvila nádherně anglicky. Za chvíli jsme již popíjeli teplý čaj a pomalu byl čas rozsvítit petrolejky. Pustili jsme se do karet a v půl deváté jsme to ukončili a zalezli do postelí.


Romantická atmosféra v horské chatě

Ráno snídaně v šest a hurá na hřeben. V cestě nám stáli tři kopce: Tanzawa (1567 m), Hirugatake (1673 m) a Hinokiboramaru (1601 m). Ty menší mezi nimi nepočítám. Když to takhle vidím napsané, nikdy by mě nenapadlo, jak to bude náročné. Vždycky jsme sestoupali tak do 1200 m a pak šup, dalších 400 m nahoru. V posledním kopci jsem už viděl všechny svaté (velmi mírně řečeno) a opravdu jsem si to „užíval“. Nehledě na problémy s vodou, kterou tyto hory zrovna neoplývají. Ráno jsem si pro jistotu koupil půllitr za drsných 350 yenů (asi 70 Kč), abych si na vrcholu Hirugatake koupil druhou půllitrovku za ještě drsnějších 500 yenů (rovné kilo Kč). Holt vysokohorská přirážka. Po klinické smrti na posledním kopci následoval už „jen“ sestup do Nishi Tanzawa, odkud nám jel autobus. Předtím nás však ještě čekala zasloužená odměna v podobě horské řeky, která posloužila jak k základnímu odsolení, tak k uhašení žízně po té, co jsme se ujistili, že to domorodci normálně pijou. Následující pětihodinová cesta domů se nesla ve znamení popichování, kdo že to smrdí víc... Ještě jednou díky Miloši!!!


Tanzawa před námi


Bezejmený kopeček, nutno přejít


Vrcholovka na Tanzawě, to se ještě všichni smějí


Hřeben vede dál...


Po chodníčku


Jen to zasyčelo...