Nikko (okolí)

Chrám Futara a za ním kužel Nantai-san, mimochodem jediný chrám, který jsem během víkendu v Nikku navštívil:-)

Před týdnem jsem vyrazil na víkend do Nikka. Nikko je japonské městečko v horách, slavné především svými chrámy. Kromě chrámů však okolí skýtá mnoho možností na výlet do přírody, hory kolem jsou opravdu nádherné, však je zde také vyhlášen národní park. Chrámy jsem tentokrát nechal chrámy a rozhodl se pro dvě půldenní túrky. V sobotu odpoledne jsem pln elánu hned po příjezdu vyrazil dobýt vrchol Nantai-san (2484m). No, kopec to byl pěkný, a po dvou a půl hodinách úmorného výstupu jsem konečně stanul na vrcholu. Nantai-san je bývalá sopka, které se přezdívá Fuji-san Nikka. Zde je pár fotek.


Posledních pár metrů



Sem tam to bylo ještě na běžky...



Autoportrét na vrcholu


Pod horou se rozprostírá veliké jezero Chuizenji-ko, které vzniklo před dávnou dobou erupcí právě Nantai-san, která lávou přehradila horské údolí. Bohužel byl klasický opar, ale i tak stály výhledy za to.


Rozhled na vrcholu


Zamlžený pohled na jezero Chuzenji-ko


Pozdně odpolední pohled na Nantai-san


Jezero Chuzenji-ko

V neděli se zkazilo počasí a začalo pořádně pršet. I tak jsem ale podnikl procházku podél řeky Yukawa, která se vlévá do jezera Chuzenji-ko proti proudu až do malého lázeňského městečka Yumoto-onsen. Cesta vedla nejprve lesem kolem krásných vodopádů a pak přes mokřady Senjo-ga-hara po dřevěných chodníčcích a končila u menšího, ale krásného jezera Yu-no-ko (Názem doslova znamená: Jezero z horkého pramenu) u Yumoto-onsenu. Všude kolem se vznášel sirný pach (vůně) horkých pramenů a až na ten déšť to byla parádní procházka. Byl jsem rád, že jsem si procházku nechal na neděli a výstup zmákl už v sobotu, v neděli už by to nebylo možné.


Vodopádek na řece Yukawa


Pohled přes bažiny Senjo-go-hara na Nantai-san...


Rybáři na jezeru Yu-no-ko


Yu-no-ko s kapkami na objektivu...


Kouzelný palouček

Nakonec jsem ještě navštívil jeden z největších japonských vodopádů jménem Kegon, ke kterému si můžete sjet výtahem a obdivovat jeho majestátnost zespoda.


Vodopád Kegon s kapkami na objektivu pro dokreslení atmosféry...

SUMO

Sumo je tradice a velmi záživná podívaná. Tento dojem mám po nedělním odpoledni, prožitém v Národním stadionu sumo v Tokyu. Není nic lepšího, než si dát pořádný oběd, koupit pár plechovek piv a jít sledovat borce, kteří toho sní asi tak pětkrát tolik, co běžný smrtelník. Navíc vše důkladně zapíjí právě pivem. Přesně to jsme udělali a viděli jsme několik opravdu zajímavých utkání a okamžiků. Ač jsou všichni zápasníci do jednoho tlustí jak vepři, jsou mezi nimi velké rozdíly v taktice a technice, kterou pužívají. Váha není všechno a pod vrstvou tuku se občas tu a tam objeví pořádné svaly. Dokonce i na zadku! Na břichu teda ne...:-). Byli jsme několikrát svědky jak evidentně lehčí soupeř mazaně uhnul, rozrotoval protivníka a podobně a bylo dobojováno. Atmosféra v aréně byla perfektní, Japonci a obzvlášť děti se nerozpakují halasně podporovat svého favorita, ač v současné době jsou nejlepší zápasníci převážně cizinci, například Baruto: Estonec, jehož zápasnické jménu je odvozeno od toho, jak Japonci vyslovují Balt - Baruto. Ve špičce figuruje i hodně Mongolů, například současný Yokozuna Hakuho. Schválně se podívejte na jejich parametry:-). Ještě pár slov k turnaji, turnaj probíhá 14 dní, každý den svede každý zápasník jeden zápas ve své divizi. Kdo má na konci nejvíc výher, je vítěz. Zde je pár fotek, foťák jel na maximum svých možností. Ačkoliv fotky nejsou z jednoho zápasu, jejich sled celkem výstižně dokumentuje průběh typického "mače". Na závěr jak to vypadá v aréně.

Noční Doho park

Doho park je velmi příjemné místo. Dobře se tam běhá i fotí. I v noci:-)

Ushiku Daibutsu

Ushiku Daibutsu je opravdu VELKÝ budha, stojící v městečku Ushiku asi 10 km od Tsukuby. Je to dle Wikipedie jedna z největších soch na světě, ale nečekejte, žádnou starožitnost, byla dokončená v roce 1993. Vnitřní konstrukce je pokrytá bronzovými pláty a vevnitř jezdí výtah do horní observatoře, kde se můžete "pokochat" pohledem ven skrz pár štěrbinových okének. Donedávna jsem vůbec nevěděl, že tu něco takového je. Ideální pro výlet na kole, když máte štěstí a truchu bloudíte, můžete se potěšit pohledem na čerstvě napuštěná a osázená rýžová políčka, ale ty vyfotím až někdy příště:-).




Takhle vypadá doopravdy



Jedna experimentální fotka


Štěrbinový výhled


Další Budhové se skrývají uvnitř


Meditační místnost ála Star Trek

Tanzawa traverse

Chrámů a měst již bylo dosti a tak se jednoho nedávného večera u plechovky piva upekl plán zdolat nějaké vrcholy. Horským vůdcem a organizátorem byl zvolen Miloš a nutno hned ze začátku mu složit poklonu. A také průvodci „Hiking in Japan“ z řady „Lonely Planet“, bez něhož by tato výprava byla neuskutečnitelná (teď samozřejmě trochu přeháním:-) ). Díky tzv. „Zlatému týdnu“ (v podstatě 4 dny státních svátků, které spolu s víkendem dali téměř celý týden) jsme si mohli dovolit dvoudenní přechod hřebenu Tanzawa, který se nachází západně od Yokohamy a nabízí dech beroucí výhledy na Fuji-san a noční Tokyo a Yokohamu, to vše při dobré viditelnosti, kterou jsme bohužel nepotkali. Je pravda, že světýlka večer pod námi byla krásná, ale Fuji ve dne jsme v tom oparu spíš tušili, než viděli.


Pohodový začátek


Fuji byla přece jen trochu vidět


Typický japonský hiker


Vrchol už je blízko


Pro zviditelnění Fuji bylo uděláno softwarové maximum:-)


Na vrcholu Tonotake

V pondělí v poledne jsme začali pěkně od podlahy výstupem na vrchol Tonotake (1491 m), kde jsme na horské chatě hodlali strávit noc. Když jsme se na chatu kolem čtvrté doplazili, zjistili jsme, že mají maximálně tři místa (bylo nás pět a nabízeli jsme, že se smrsknem, ale i tak bylo odpovědí pevné: Ne). Riskli jsme tedy chatu vzdálenou asi 20 minut, která sice nebyla na plánované trase, zato byla téměř prázdná a milí starší manželé, jakožto provozovatelé nás hned ochotně ubytovali. Navíc paní mluvila nádherně anglicky. Za chvíli jsme již popíjeli teplý čaj a pomalu byl čas rozsvítit petrolejky. Pustili jsme se do karet a v půl deváté jsme to ukončili a zalezli do postelí.


Romantická atmosféra v horské chatě

Ráno snídaně v šest a hurá na hřeben. V cestě nám stáli tři kopce: Tanzawa (1567 m), Hirugatake (1673 m) a Hinokiboramaru (1601 m). Ty menší mezi nimi nepočítám. Když to takhle vidím napsané, nikdy by mě nenapadlo, jak to bude náročné. Vždycky jsme sestoupali tak do 1200 m a pak šup, dalších 400 m nahoru. V posledním kopci jsem už viděl všechny svaté (velmi mírně řečeno) a opravdu jsem si to „užíval“. Nehledě na problémy s vodou, kterou tyto hory zrovna neoplývají. Ráno jsem si pro jistotu koupil půllitr za drsných 350 yenů (asi 70 Kč), abych si na vrcholu Hirugatake koupil druhou půllitrovku za ještě drsnějších 500 yenů (rovné kilo Kč). Holt vysokohorská přirážka. Po klinické smrti na posledním kopci následoval už „jen“ sestup do Nishi Tanzawa, odkud nám jel autobus. Předtím nás však ještě čekala zasloužená odměna v podobě horské řeky, která posloužila jak k základnímu odsolení, tak k uhašení žízně po té, co jsme se ujistili, že to domorodci normálně pijou. Následující pětihodinová cesta domů se nesla ve znamení popichování, kdo že to smrdí víc... Ještě jednou díky Miloši!!!


Tanzawa před námi


Bezejmený kopeček, nutno přejít


Vrcholovka na Tanzawě, to se ještě všichni smějí


Hřeben vede dál...


Po chodníčku


Jen to zasyčelo...

Jezero Kasumigaura

Psychadelické kůly

Včera bylo krásně, tak jsem si udělal odpolední výlet na kole do blízké Tsuchiury, která leží u jezera jménem Kasumigaura. Jezero má při troše fantazie tvar býčí hlavy s pořádnými rohy je dlouhé zhruba 25 km a široké jak kde:-). Panuje na něm čilý lodní provoz, břehy jsou obsypány rybáři, ale je pravda, že některé lodě (jachtičky), kotvící v přístavu pamatují zřejmě lepší časy. Jelikož slunce pěkně pálilo, těšil jsem se jak udělám nějaké infra fotky. Tady jsou dvě z nich, ze stejného místa. Podotýkám, že barvy jsou opět výsledkem pouze mé fantazie. Pro zajímovst přidávám nijak neupravenou infračervenou fotku Psychadelických kůlů:-).



Úpravy na výsledek viz výše spočívají hlavně v selektivním vyvážením bílé na něco jistě bílého (zde mrak), tím se potlačí červený odstín, dále zvýšení saturace barev, zvýšení kontrastu, snížení světel a přehozením červeného a modrého kanálu.