Víkendová idyla

Japonské jídlo není jen suši, a protože se do našeho jídelníčku začal pomalu vkrádat stereotyp, zkusili jsme si uvařit obecně přijatelné nudle „soba“ s tofu a vajíčkem (a ňákou řasou, tu jsem prosadil já...). To vše přelité miso polévkou. Dopadlo to krásně, jak je vidět z fotek, dokonce to Kiki i chvíli chutnalo, ale pak jsem to musel dojíst...







Odpoledne jsme vyrazili na malou procházku po Tsukubě, měl tu být nějaký festival tradičních japonských panenek, ale vlastně jsme je viděli jen na recepci v Ninomiya House. Tak jsme alespoň zvěčnili repliku tradičního japonského domu „Minka“, který i přes to, že se staře jen tvářil, měl úžasnou atmosféru.




V neděli jsme chtěli vyrazit na výlet do Tokia, už jsme i měli koupené lístky na Tsukuba Express, ale ráno jsme se probudili a sněžilo s deštěm. Tak jsme vyrazili kolem oběda aspoň na procházku do centra. Chtěli jsme najít zdejší Mekudonarudo (japonská výslovnost McDonald´s), aby se Kiki vzpamatovala po včerejším příliš japonském obědě, ale našli jsme ho až po tom, co jsme se najedli (podráždili žaludek) u japonské konkurence, kde se nám ani nepodařilo objednat si hranolky... K večeru vysvitlo na chvilku sluníčko, tak jsme aspoň zajeli vyfotit zdejší úžasně dvojbarevný nadjez-nadchod s NIMSem v pozadí.

Mount Tsukuba

V neděli jsme vyrazili na kolech na asi dvacet km vzdálenou Tsukuba san (877 m. n. m.). Je to skoro jediný kopec tady v Tsukubě. Je to tady jako v Pardubicích:-). Nevyjeli jsme tedy až na vrchol. Jen k chrámu a stačilo nám to:-). Kousek odtud pak vede lanovka až na vrchol. Tak třeba někdy příště... Uvidíme.

Tsukuba san

Jaro už se hlásí plnou silou. Po české zimě tenhle pohled zahřeje.

V mapě, kterou jsme dostali první den na imigračním úřadě jsme objevili, že k hoře vede jakási Ring Ring Road. Dlouhá rovná cyklostezka. Připojili jsme se k ní těsně pod horou. Nazpátek jsme už jeli valnou část cesty po ní. Je lemovaná sakurami. Takže v dubnu, až pokvetou, bude určitě plná cyklistů, a kdo by odolal.

Foceno z Ring Ring Road. Na obrázku je ale jen stezka vedoucí podél.

Výhled z Mount Tsukuba

Jak už jsem psala, dojeli jsme jen k chrámu. Ale i tak jsme si pěkně zastoupali. Nejprve nás uvítali typické stánky se suvenýry (jako v Čechách). A pak jsme se ocitli u chrámu. Nějaký Samuraj tam zrovna něco vyprávěl. Pak chvíli máchal katanou, pak si lokl něčeho z flaštičky, vyprskl si to na ruku a říznul se... Pak ho vystřídala další samurajka a vyprávěla asi zase něco jiného. O kousek dál prodával pán sazenice stromků mandarinek, které už měly rovnou mandarinky. Všude bylo opět vše krásně opečovávané a i přes poměrně dost lidí vládl příjemný klid.

Narcisek u chrámu

Malé kvetoucí slivoňky. Kvetou ze všech stromu nejdříve. A pak teprve sakury.

P.S. : Dnes večer jsme zažili další zemětřesení. Hned jsem to vyhledala na internetu a byla to trojka. Nejzábavnější bylo, že jsem si nejdřív myslela, že nad námi něco stěhujou. Nebylo to nic velkého, protože nám nespadly vystavené plechovky od piva. Ale musím říct, že je to fakt velmi zvláštní pocit. Doufám, že větší už nebudou. Tohle mi stačilo na ukázku:-)

Projížďka po okolí

V sobotu bylo nádherné počasí. Vyrazili jsme na kolech směrem kudy jsme tušili park. Všude voněla schnoucí hlína, zpívali ptáci.... No prostě pravé jarní počasí.

Hned kousek od Ninomiya House (tak se jmenuje domeček, kde bydlíme) jsme objevili nádherný hřitov.

Zajímavé je, že uprostřed města se nejednou octnete mezi perfektně upravenými políčky.

V parku bylo překrásně. Uprostřed rušného města je oáza klidu. Můžete si sedět v trávě, hrát fotbal, skákat přes švihadlo, krmit kachny, husy. Byla tam i volavka (či co), ale ta nevypadala, že by žrala rohlíky...

Medvídek byl neodolatelný!

Já na ostrůvku:-)

Sobotní ráno

Naše snídaně před projížďkou na kole

Sushi s Japonkami

V pátek večer jsme vyrazili s Emi a Nahomi (snad se tak jmenuje...) do sushi baru. Jeli jsme autem, které patří Nahomi. Zajímavé bylo, že řízení mělo na levé straně. Značka BMV. Moc pěkné, jen motor měl takový zvláštní zvuk, jako když mu chybí olej.
Holky se nás ptaly, jestli nám chutná syrová ryba. Štěpán samozřejmě hned přikyvoval a já jen s útrpným obličejem řekla, že jsem to ještě nezkoušela... Ale stejně jsem byla rozhodnutá, že to taky v žádném případě nikdy nevyzkouším. Byl to typický sushi bar s jezdící kolejničkou kolem dokola celé restaurace a co jste si vzali, to jste si taky snědli. Štěpík znalecky začal lovit. Já si zpátečnicky ulovila jen něco typu mléčný výrobek. Během večera jsem nakonec zdolala syrového lososa. A nejakou směsku v řase. Myslím, že jsem byla hodně odvážná na to, že jsem to já:-) Ale víckrát už syrovou rybu nejím.To jsem si jistá. Štěpán prokázal obrovskou odvahu, když snědl šlehaný krabí mozek, který byl úplně zelený. Jinak si evidentně pochutnával na spoustě zvířátek, z kterých nakonec zbyla jen klepýtka...
Jinak to byl velmi příjemný večer. Probrali jsme spoustu věcí od písma až po politiku. A prý s nimi někdy můžeme zajít na pivo, když ho máme tak rádi:-)

Jak se nám bydlí

Tož bydlí se nám samozřejmě dobře. Včera ráno napadl sníh. To pro nás byl celkem šok, vzhledem k tomu, že jsme očekávali teplejší podnebí než v Česku. Proto jsme si také vzali jen větrovku, protože zimní bunda by zabírala drahocenné místo a ztížila by nám vejít se do váhového limitu 20kg. Ale ono to s tou teplotou není zase tak hrozné. Do poledne byl sníh pryč a my, kteří drandíme vesele po Pardubicích v mínus dvaceti na kole jsme zjistili, že tady už jaro určitě brzy začne. Krom toho máme taky neustále dvě vrstvy mikin:-D.

Pro ilustraci pohled se sněhem a bez sněhu:-)

Nyní nabízím krátký pohled do našeho bytečku.

V bytečku jsme se již pěkně zabydleli. Naučili se spoustu věcí (pustit vodu, drtič odpadků, topení, klimatizaci). Další věc, kterou budu muset v dohledné době přeprat je pračka. Vypadá to na metodu pokus a omyl. Protože jediný manuál je na ní přilepená cedulka s překladem japonského písma. To je ovšem velmi zajímavé. Protože v bytě je manuál úplně na všechno, včetně rozložení pohovky. Jen k pračce tam prostě není... Opominu-li papír se soupisem nebezpečí, jako že třeba nemám strkat prst pod pračku, když pere a nemám si na ní sedat... Tak mi držte palce, ať nám nezničím polovinu oblečků.

Tak to je ONA!

Včera k nám na návštěvu dorazil i Miloš a tak jsme večer zasvětili všichni čtyři vědeckému zkoumání místního piva. Byli jsme poučeni, že ne všechno pivo je pivo, ale také instatní pivo. To mi ovšem chutnalo úplně stejně, takže já si s tím hlavu lámat nebudu.

Výsledek byl uspokojivý.

Jinak kola již máme pronajatá. Překvapila mě informace, že tady se kradou úplně stejně jako v Pardubicích. O víkendu chceme vyrazit poznávat Tsukubu. Možná i vysvitne sluníčko a foťák vezme do ruky pro změnu Štěpán:-).

První dny v Japonsku

Tak je tenhle blog zpátky v Japonsku. Jenže teď tu má ke všemu Stevek ještě mě - Kiki. A svěřil mi svůj blog, takže některé příspěvky budou také ode mě.

Dnešek je náš třetí den tady v Tsukubě. Teprve teď se rozkoukáváme, protože v pondělí jsme byli jako převálcovaní buldozerem po asi třináctihodinovém letu. A tak jsme teprve včera zjistili, že v našem bytečku (ano je to byteček) máme tři balkony. To ovšem až zase tak nevyužijeme, protože je zatím venku celkem zima. Tady vevnitř je zima jen občas než se rozjede klimoška, která umí i topit, když se dobře nastaví:-)A jinak je tu podlahový topení. Takže když si lehnu na podlahu a přikryju se, tak je to skoro jako v sauně:-D. Je to moc pěkný bydleníčko. Bohužel je tu všechno moc technický, takže než se nám povedlo pustit teplou vodu ve sprše, málem jsem umrzla.

Včera jsme navštívili zdejší posilovnu. Tam se užije spousta legrace. Krásně jsme si zacvičili, je tam i rotoped, který se mi velmi zalíbil.

Chceme si brzy pronajmout kolo, tím se náš akční radius značně zvýší. Na to se už těším, jen si musím zvyknout, že je tu všechno naopak....Dnes, když jsem šla nakoupit, pořád jsem byla vyděšená, že auta jezdí v protisměru. Naštěstí se na kole smí jezdit po chodníku. A taky je na každém rohu semafor. Ještě mě zaujala taková maličkost. Odemyká se tu jako když se u nás zamyká a odemyká zase obráceně... Myslím, že až přijedu domů budu už naprosto zmatená. Doteď se mi pletly strany jen teoreticky, po Japonsku už se mi budou plést i prakticky.

Tak to je zatím vše. Až se to naučím, připojím snad i nějaké foto.