Na procházce

Dneska mě krásné počasí doslova vyhnalo na procházku, samozřejmě s foťákem:-). Zde jsou plody odpolední dřiny...:-)

Tak takhle vypadá konec listopadu v Nagoje (když se povede počasí...)


Z některých stromů listí už opadalo, na jiných se tvrdošíjně drží...


Na kole se jezdí stále, jako v Pardubicích.


Ani květinky se k zimnímu spánku ještě nechystají.


Kupodivu, nagojští havrani nemají šikmé oči. A jsou stále beznadějně černí...


Rybářova postel?


Drama slunce vs. mraky


A ještě jednou trochu jinak


Vidíte taky ten koketný pohled?

Odpoledne v Science museum

Tak včera jsme tu měli opět státní svátek, takže jsem vyrazil do centra do muzea vědy. Budova to je celkem veliká, osm pater, v každém patře jiná expozice věnovaná tu dopravě, tu přírodě, tu lidskému tělu, tu komunikaci, prostě každý si musel zkrátka přijít na své, hlavně děti, na které je muzeum zaměřené především. A to tak, že si téměř každý exponát můžete vyzkoušet a osahat. Tak například jsem si mohl vyzkoušet jaké silné magnetické pole má smotaný vodič pod proudem, juknout do mikroskopu na nějakou tu buňku či se podívat, jak srandovně vypadám v křivolakém zrcadle. Vrcholem odpoledne bylo planetárium. Komentář byl sice japonsky, ale i tak to stálo za to. Jen pokud byste si chtěli vychutnat nábožné ticho pod hvězdnou kupolí planetária, doporučuji ho navštívit v létě, nahlas pokašlávající, posmrkávající a popotahující diváci spolehlivě dokáží otrávit jinak krásný zážitek.

Zas jeden vděčný dětský xichtík


Konečně jsem si mohl Šinkanzen pěkně v klidu vyfotit:-)


Mladí chemici:-)


Kde já už tohle viděl...:-)


Budoucnost patří aluminiu!


"Dělej, toč ty vole, ať vidíme, co to udělá..."


Je libo benzínku ve čtvrtém patře?


Hologramy, občas si připadám, že tohle mám v hlavě místo mozku...


Tak takhle funguje srdce i s plícema:-)


Expozice věnovaná lidskému tělu


Tohle bylo super, na druhém konci té velké místnosti byla stejná parabola a pokud do ní někdo mluvil, slyšeli jste ho, jako by vám řval přímo do ucha:-)


Pokus...


Vyzkoušet jste si mohli i moderování zpráv s modrým pozadím za vámi


To je ale Si macek:-)


DNA, základ všeho

Inuyama

Včera jsem se vypravil do asi 40 km vzdálené Inuyamy, kde stojí nejstarší dochovaný hrad v Japonsku. Byl založen v roce 1537 Odou Yojirou Nobuyasu, strýcem legendárního japonského samuraje Ody Nobunaga. Majitelé hradu se často měnili a hrad získal svou dnešní podobu v období Meiji, přesněji v roce 1871. V roce 1935 byl hrad prohlášen za národní památku. Pod hradem leží zahrada Urakuen, která skrývá jeden z nejslavnějších čajových domků v celém Japonsku jménem Joan, který je také národní památkou. Byl vybudován v roce 1618 Odou Uraku, mladším bratrem Ody Nobunaga a učněm Sen-no-rikyuem, nejslavnějším mistrem čajového obřadu.
Nejprve jsem navštívil zahradu, ta mě naprosto uchvátila, listy hrály barvami, ptáčci zpívali, zkrátka nádherné místo. No a pak už byl na řadě hrad, tedy spíš hrádek, s našimi hrady se to velikostně nedá moc srovnávat, ono se to vlastně nedá asi vůbec srovnávat… Nicméně hrádek je to pěkný, až na ty davy lidí, které znemožní jakoukoli pořádnou fotku, ale holt i to je Japonsko.

U nás bychom řekli: nedělní cesta do kostela:-)


V zahradě Urakuen


Čajový domek Joan


Zátiší s bránou


Takový bambusový okap


Pohled z hradu


Hrad poprvé


Hrad podruhé


Pokus...

Tokaidó Toastmasters

Jelikož jsem členem pardubického řečnického klubu Pardubice Enthusiasts, patřícího do celosvětové rodiny řečnických klubů Toastmasters International, bylo mou milou povinností zavítat do jednoho z nagojských klubů, Tokaidó Toastmasters. Pro ty, kdo nevědí, kdo to jsou Toastmasteři, tak jsou to lidé, věnující se rozvíjení svých řečnických dovedností a schopností, pohotovosti, slovní zásobě a celkové vytříbenosti jazyka a vystupování. Jazykem, kterým se mluví je angličtina, takže pro nás nerodilé mluvčí mají Toastmasteři ještě tu výhodu, že se v ní člověk zároveň procvičí. Tokaidó Toastmasters je poměrně malý klub, sešlo se nás asi devět a obvyklý počet členů na tomto druhu mítinku bývá prý kolem pěti. Prezident Tamura mi řekl, že toto je jeden ze dvou druhů mítinků, ten menší a je fakt, že mítink to byl trošku osekaný. Při regular meetingu je ale prý vše jak má být a členů je více, kolem patnácti. Ten už bohužel už nebudu mít šanci navštívit, bude se konat dva dny po mém odjezdu. I tak to byly velmi příjemně strávené dvě hodiny v téměř známém prostředí a odcházel jsem bohatší o zkušenost, jak to chodí v jiných klubech. A také o pár fotografií, které tímto přikládám.

Akvárium v přístavu a nagojská věž

V neděli ráno mi můj původní plán, vydat se na hrad Inuyama, překazil déšť a tak jsem se vypravil do obřího akvária v přístavu, které jsem chtěl tak jako tak někdy navštívit, prostě takový záložní plán. Akvárko bylo jedním slovem úžasné, zarazil mě sice i na zdejší poměry poměrně drahý vstup (2000 yenů), ale zase to bylo vyváženo parádním zážitkem. Celý areál se skládal ze dvou hlavních budov, v té severní byl jeden obrovský bazén s tribunou pod širým nebem, vlastně takový stadion, kde místo hrací plochy byla voda:-). Zde se pořádaly představení s cvičenými delfíny, znáte to, takové ty skoky a podobně. Bylo to úžasné, dostalo mě, jak takový delfín dokáže vyskočit vysoko, je to vidět i na fotografiích. V severní budově byla i podzemní část, kde jste právě mohli nahlédnout do toho velkého bazénu a pak tam bylo ještě pár menších bazénů například s Běluhami. Ač všude na plakátech lákali na kosatky, tak jsem žádnou neviděl:-(. V jižní budově byly umístěny menší všemožná akvária nejenom s rybami, ale i s všelijakými jinými potvorami (krabi, medúzy, hvězdice, želvy a podobně), pro mě ale vrchol všeho představovali tučňáci, ještě jsem je nikdy neviděl takhle z blízka a dokonce jsem měl štěstí i na krmení. Asi znáte jak se husy cpou šiškami, tak přesně takhle krmila krásná zřízenkyně malého tučňáka, řekl bych až radost pohledět:-). Poté co jsem opustil akvárko jsem ještě chvíli pozevloval po přístavu a udělal pár fotek za soumraku. Pak jsem vyrazil za dlouho očekávaným cílem, nafotit si za tmy nagojskou televizní věž a přidal jsem pár dalších výcvaků ze Sakae (což je čtvrť , kde ta věž stojí, v podstatě centrum Nagoji). Jó, stativ by se hodil…