Anglické střípky

Nedávno jsme si vyrazili na krátký výlet do Anglie ke kamarádům, foťák tedy nemohl zůstat ležet doma ladem. Na následujících snímcích jsou bílé útesy v Doveru (plné pazourků) a něco málo z anglických městeček Ely a Saffron Walden. Mojí favoritkou je nicméně labuť;-).

Malý výlet po bývalé KOAnCh

Vítejte na bývalé katedře obecné a anorganické chemie. Pozor, nepovolaným je vstup zakázán. Dějí a děli se tu totiž věci...



Dnes jsou již všechny dveře otevřené dokořán



Mohou zde viset i zajímavé vlajky



Digestoře ale už netáhnou...



Zbylo tu ještě pár kohoutů



Některé už ale pomalu reznou...



Staré dobré vypínače jěště fungují, zvlášť po bouřlivé noci to člověk ocení, nahodí a jede se dál



Deštník uvnitř? Co je to za blbost? A přeci...



Nepotřebné klíče se válí v prachu



A některé kohoutky stále kapou a kapou...



Důležité věci se vždy sdělovaly centrálně, tak jako dnes



Spousta vědeckých inforamcí se skrývalo v této legendární kartotéce



Jistě byla vyrobena v Československu!!!



Po katedře se volně pohybovalo i pár velkých zvířat






Někdo seděl na židli



Někdo v křesle



Ale vždycky bylo třeba ovládat angličtinu



Jinak jste si z vědeckého světa nic neodnesli



A to odnesly i vaše botky...

Monínec 3. 7. 2010 by Canon EF 17-40mm f/4 USM L

Tak se po dlouhé době zase hlásím s pár obrázky, tentokrát se sjezdovou tématikou. Zodpovědně přiznám, že techniku panningu, kdy nastavíte delší čas a objekt v pohybu sledujete fotoaparátem, tak aby on byl ostrý a to ostatní rozmazané, se musím jěště hodně učit... Nicméně pár slibných fotek se mezi tou spoustou nepovedených, rozmazaných přece jen našlo.

Tokio naposledy

V neděli jsem se vypravil naposled do Tokia. Naposled nasát atmosféru tohoto úžasného města, které jsem si, musím říct, velmi oblíbil, ač většinou preferuju přírodu. Tokio se se mnou rozloučilo opravdu stylově. Zrovna jsem obědval v jedné hospůdce na Asakuse, kde jsem si pochutnával na výborné dušené zelenině s kousky masa a obligátní misce rýže, když se všechno začalo houpat a vlnit. A to jsem si říkal, že už dlouho žádné zemětřesení nebylo. V Tokiu jen dvojka, ale poblíž epicentra na severu pětka, takže celkem solidní zemětřesení. Na japonské poměry ale nic extra. V Asakuse je spousta krámků se vším možným, ale nejvíc mě brala keramika. V jednom obchůdku jsem se doslova zamiloval do jednoho krásného čajníku, ale pod tíhou skeptických argumentů racionálnější půlky mého já jsem nakonec odolal... Mým hlavním cílem posledního výletu byl ale umělý poloostrov Odaiba, ze kterého jsem chtěl pořídit pár snímků Tokijského zálivu za soumraku s Duhovým mostem v hlavní roli a s Tokijskou věží v roli vedlejší. Předtím jsem ještě navštívil japonskou zahradu Koishikawa Korakuen, kde zrovna kvetly kosatce. Prostě po všech stránkách vydařený poslední výlet do Tokia.


Úplňkový most (Full moon bridge)








Pořád nevím, na čem to ti pánové sedí...


Večerní pohled na Tokijský záliv z poloostrova Odaiba


Duhový most a Tokijská věž za soumraku

Vzpomínka na botanickou zahradu

Následující fotky pocházejí z doby asi před dvěma měsíci, k tomu, abych je sem dal, jsem se dostal až teď. Určeno pro všechny milovníky kytiček, barev a detailů:-). Poslední fotka je zároveň vzpomínka na Mirka Topolánka...