Malá návnada

Moji milí přátelé a všichni kdo sem občas zavítáte. Neděste se toho, že v neděli nepřidám další příspěvek, přidám ho další neděli a už teď vám mohu slíbit, že bude pěkně dlouhý a plný zážitků a fotek. Příští týden mám totiž vyhrazen cestování, chystáme se kolegy kamarády z Tsukuby (oni to jsou kolegové z Pardubic, ale zrovna, náhodou! jsou teď v Tsukubě, což je kousek od Tokia) navštívit starobylé Kjóto, kde strávíme dva dny a pro Čechy významé Nagano a okolí, kde strávíme tři dny a dvě noci v tradičním japonském hotýlku i s lázněmi a navštívíme blízký národní park s opičkami koupajícími se v termálních jezerech. Samozřejmě přinesu i nějaké fotky z Tokia, jednoho z největších měst světa, kam zítra ráno vyrážím Šinkansenem a kde naše dovolená začíná.

Nagojský přístav a Atsuta chrám

Dnes byl krásný den. Možná mě ukamenujete, ale tady bylo zhruba 27 stupňů a sluníčko pařilo o stošest. Toho prostě nešlo nevyužít, tak jsem si udělal malý výlet do přístavu. Navíc jsem do centra stejně potřeboval, takže jsem spojil příjemné s užitečným. Tedy původně jsem chtěl navštívit chrám Atsuta, ale díky tomu, že jsem si spletl metro, jsem skončil v přístavu:-). Nagojský přístav je obrovský a viděl jsem jen malou část, tu zábavnější. Je tam obří akvárium, kde se pořádá představení s delfíny, či kosatkami, prostě s nějakými takovými vodními savci a vstupné je poměrně vysoké, ale slibuju, že tam jednoho dne zavítám. Sotva jsem vylezl z metra, zaslechl jsem hudbu, takový ten japonský popík, kdo neslyšel neuvěří, je to snad horší než ti nejpokleslejší interpreti u nás... Samozřejmě mi to nedalo a vyrazil za tím tuc tuc. Na pódiu se tam nakrucovaly dvě zpěvačky a do mikrofonu téměř pištěly, brrrr... Ale pařících posluchačů měli poměrně dost, záhy jsem přišel na to proč... Všude v okolních stáncích se prodávalo sake a zahlédl jsem dokonce pivo v kelímku!!! Nicméně jsem odolal, na tom sluníčku by to bylo vražedné... Radši jsem se vydal k nedaleké fontánce, kde jsem chvíli příjemně poseděl, popíjel čaj a pozoroval život kolem sebe. Nakonec jsem ještě zavítal do nedalekého zábavního parčíku, kde se točilo obrovské ruské kolo. Překvapilo mě, že kabinky byly vesměs prázdné, i přes poměrně příznivou cenu, řekl bych. No, asi nebyly klimatizované... Sluníčko už se pomalu sklánělo k západu, když jsem se rozhodl, že zajdu přece jen ještě do toho chrámu. Ten ve mně nijak zásadní pocity nezanechal, prostě takový park, spousta symbolických bran (Japonci se před nimi vždy uklonili), sem tam hezký baráček, ale nic opravdu úchvatného. Navíc už byla poměrně tma, takže i fotky stojí za houby... Nakonec jsem byl rád, že jsem v té tmě trefil domů:-).

Fotky z přístavu a z Atsuta chrámu

Ach ta komerce... Japonské, lehce upištěné popové zpěvačky.

Ale těch posluchačů!

O kousek dál pravý opak a publikum žádné. Tohle byla jiná káva, ani to děcko neví co si o tom myslet... Ani já, vypadá to na vězeňský sbor:-).

Jeden z pohledů na přístav

Vodotrysk v parku, bylo opravdu teplo...

Tahle fotka má jedinou vadu, schválně jestli poznáte jakou:-))

Tak tohle je frajeřina!

Takový typický zaoceánský lodní šroub...

Další pohled na přístav, poněkud ze zadu. Ta oranžová věc vzadu je bývalá japonská průzkumní arktická loď jménem Fuji. Dnes je z ní muzeum.

Brrr, tam jsem teda nešel...

A tady je japonský Šinkansen, chtěl jsem se taky svézt, ale pak jsem si uvědomil, že se příští týden projedu opravdovým:-).

A tady už jsme v Atsuta chrámu, zde konkrétně vidíte sličný personál:-)

Jak už jsem tady jednou řekl, děti v Japonsku se mají. Ale tohle jim teda vážně nezávidím:-)).

Další chrámový personál, tentokrát ne tak sličný... Ale nehybný, proto se tahle fotka relativně povedla.

A nakonec pohled do jedno z chrámů, blíž jsem jít nemohl, protože vlevo (mimo záběr) se asi pět minut modlila jedna paní a já jí to nechtěl kazit. Ale když k ní přibyla druhá, tak už jsem to čekání na samotu vzdal.

Odpolední parkování

Protože byl dnes státní svátek (už druhý co jsem tady) a byl krásný den, nechtělo se mi smrdět na pokoji a po obědě jsem vyrazil poprvé do blízkého parku. Čekal jsem nějaké opuštěné, zarostlé místo, ale ejhle, takový bzukot už jsem dlouho neviděl (no vlastně naposledy včera...). Svoje sehrálo jistě i krásné slunečné počasí, takže všude piknikovaly rodinky s dětmi, sem tam nějaký badminton, baseball, letadýlka, fotbálek a lenošeni na sluníčku. V parku byly i různé prolejzačky, houpačky a klouzačky pro děti a také místo na reálné táboření, kde měli lidé stany, na grilu si opékali oběd a užívali si toho kousku relativní přírody uprostřed čtvrtého největšího města Japonska. Tempaku park je umístěný v takovém svažujícím se údolíčku, které ze obou stran obklopují dva malé, zalesněné kopečky. Samozřejmě mě lákalo zelené přítmí a tak jsem se vydal na malý průzkum, Na vrcholu jednoho z těch kopečků bylo takové modlitební místo, uprostřed stromů to mělo svoji atmosféru. Na druhém kopečku jsem si všiml toho, že všude v tom lesíku rostl bambus mezi stromy. Asi ho Japonci berou jako plevel, protože jsem viděl i spoustu pokácených kmínků... Ale byl krásnej a vyvolával dojem, že jste v opravdovém pralese:-). Určitě se sem ještě někdy vypravím, třeba až bude listí žloutnout.

Tempaku park

Malý baseballista

Odpolední lenošení

Rybičky táhnou (pozornost)

Tempaku park prosti sluníčku...

Japonské děti se mají...

A ještě jednou

"Lesní" svatyňka

Uprostřed láhev...
A strašlivý lev!

Japonský žalud

Japonský bambus

Moje maličkost po nákupu...

Nagojský festival

Jelikož se mi včera podařilo spravit kolo (což znamenalo koupit a vyměnit duši, u nás rutina, tady dobrodružství, hlavně ta koupě tedy...), mohl jsem dnes ráno bez problémů vyrazit na nejbližší stanici metra a metrem pak dále do centra. Dostal jsem dva tipy, kde by se mohl festival konat. Na obchod s koly (a i dušemi:-) ) jsem taky dostal dva tipy, jeden od Franka, druhý od prof. Uedy. Samozřejmě jsem nejdříve prověřil tip pana profesora, ale obchod jsem nenašel. Tak jsem zkusil Frankův tip a duši jsem nakonec sehnal přesně dle jeho popisu. Dnes to bylo naopak, pravdu měl profesor Ueda, ovšem po včerejší zkušenosti jsem napoprvé dal na Franka... Ale aspoň jsem si znovu a pěkně v klidu prohlédl nádraží a centrum jako takové. K obědu jsem nechtěl riskovat, takže jsem srabácky zašel do Mc Donald´s. Žádné překvapení se nekonalo, cena i chuť setejná, aspoň na něco se dá v dněšním nejistém světě spolehnout:-). Po obědě jsem konečně dorazil na to správné místo, pln očekávání, protože jsem vůbec nevěděl, co můžu čekat a co takový festival obnáší. Ze začátku mi to přišlo jako taková klasika, stánky, různé dobroty a všude davy lidí. Chvíli jsem strávil u jednoho pódia, kde vystupovaly různé dětské (povětšinou dívčí) soubory se svými tanci, skupina japonských trubačů (řekl bych, že malinko okopírovali alpské trubače, včetně těch dlouhých nástrojů, ale třeba to tak mělo být) a další umělecká tělesa. Zevlování a focení mě zde za chvíli přestalo bavit, tak jsem doslova vyrazil za zvukem bubnu. A dobře jsem udělal. Přišel jsem na jindy velmi rušnou silnici, která byla uzavřená a po které pochodovali různé postavy z japonské historie, projížděly alegorické vozy, prostě takový japonský karneval. Musím říct, že to bylo úžasné a nestačil jsem fotit. K tomu hrála hudba, obecenstvo tleskalo do rytmu, možná že ne tak živě jako v Riu, ale na konzervativní Japonce to byl i tak výkon:-). Z této události pochází většina následujích fotek, škoda, že je sem nemohu dát všechny, vybral jsem jen ty nejvíc názorné. Na závěr musím říct, že to byl úžasný zážitek a ta pravá ochutnávka bohaté japonské kultury a historie.

Nagoya Fest

Tanečnice


Japonští trubači


Nagojská televizní věž


K festivalu sladké patří


Umělci


Zajímavá slečna...


Ano ty malé kousky jsou nasekaná chapadla chobotnic


Že by gejšy:-)?


To je ten buben, díky kterému jsem to našel


Kolemjdoucí


Samuraj v sedle


Další buben


Další gejšy, asi...


Muchomůrka:-)?


Dávný muzikant


Kluk nebo holka?


Zdravíme podanné...


Tak tohle vážně nevím co mělo znamenat...


Samurajský jako-souboj


Nagojský skaut (tento úlovek mi udělal obzvášť radost:-) )

Nedělní výlet

V nedeli jsme s mymi vernymi pruvodci, Kennym a Senny, jeho manzelkou, opet vyrazili do centra, tentokrat takzvane po kramech. Samozrejme byla v planu i nejaka ta kultura, ale protoze opet prselo, tak jsme se rozhodli, ze ji nechame na jindy, fotky by stejne stali za houby. Takze jsme nejdriv na moje prani vyrazili omrknout nagojske hlavni nadrazi. Je to pomerne nizka budova, tedy ona je to normalni hala, jen kolem ni stoji par mrakodrapu, ktere jsem bohuzel kvuli desti nefotil, snad priste. Na nadrazi, vlastne stejne jako vsude jinde potkate ohromne davy lidi, kteri porad nekam spechaji, je to takova smesice vsech ruznych stylu od japonek v kimonu, panech v obleku az po teenagery ve velmi divokych "modnich" kreacich. Zjistil jsem zajimavou vec, u nas je vystrih u dam beznou zalezitosti, tady nic takoveho temer nevidite, ac nad nekterymi ulitlymi ohozy jen udivene ohrnujete oboci, v odvaze tedy problem nejspis nebude. Napadlo me jedno vysvetleni, ale radsi ho tu nebudu rozebirat, jiste si to domyslite sami:-). Z nadrazi jsme vyrazili do zdejsiho obchodaku s elektronikou. Velikosti pripominal obchodni dum Kotva v Praze, asi 6 pater vsude same televize, pocitace, kamery, fotaky, elektronicke hracky a vsude opet hromady lidi. Maji tam snad uplne vsechno na co si vzpomenete. Pak nas cekala jedna stanice metrem a vystoupili jsme v uplne jinem svete. Tady bylo pro zmenu vsechno pod zemi, neco jako chobotnice, stanice metra zhruba ve stredu, tedy jeji hlava a od ni se tahlo spoustu chapadel (chodeb) s nejruznejsimi kramky, povetsinou s oblecenim. V jednom takovem zapadlem miste mela stalou expozici znacka Nissan. Jak je videt z fotky, bylo mozne se i posadit a pocitit luxus na vlastni kuzi. Sanozrejme tam predvadeli jen ty nejlepsi modely v plne vybave, no az oci prechazely. Jen tak pro ilustraci, nove auto podobneho razeni tu stoji kolem 6 milionu jenu, prumerny plat odhaduji tak na 300000 jenu, takze si dokazete predstavit ten vozovy park tady. Opravdu da praci spatrit auto starsi nez pet let. Od aut jsme se dostali az do obchodu s ruznymi dobrotami, take mel nekolik pater a take tam byla mracna lidi. Kenny s manzelkou si koupili sýrový dort, pry specialita z ostrovu Hokaido, pry si ho bezne objednavaji pres internet, ale kdyz uz jsme pry tady... Pak uz jsme nastesti vyrazili domu, nastesti protoze v tech podzemnich prostorach neni zrovna svezi vzduch a clovek je pak rad, kdyz vyleze zase na povrch:-).

Podzemní ulice

Patro plné dobrot

Nissan Skyline